O povaze zla

Jaká je povaha zla? Co je jeho jádrem, jeho příčinou a jak se zlu postavit?

Vnímám, jak zlo proniká lidmi, jak je pohlcuje a utváří. Proměňuje jejich přirozenou povahu a tvář. Odděluje je od sebe samých, od reality a jednoho od druhého. Zlo rozděluje. To je jeho pravá povaha. Rozděluje, aby mohlo panovat. Vytvoří velký tlak, energetickou nouzi, ať hmotnou nebo citovou nebo jemnější. A dříve nebo později, pokud v sobě nenajdou dostatek síly, se podle něj lidé ohnout, podvolí se, zlomí. Každý člověk musí projít touto zkouškou, setkáním se zlem, a to na každé rovině svého bytí – tedy nejméně třikrát za život.

Největší tlak je, jak známo, dole. Lze obrazně říct, že zlo pochází ze zdola. Pochází z míst kam „slunce nemůže“, z míst kam není vidět nebo kam nemáme chuť či čas se dívat. Zlo pochází zdola v těle, v psychice, ve firmě i ve státě. A tlačí se směrem vzhůru.

Zlo vzniká na základě nevědomosti o pravé povaze skutečnosti. Nahrazuje skutečnost absolutní skutečností relativní. Jádrem této nevědomosti je nevědomost o pravé povaze osobního já. Z tohoto zmatení vzniká neschopnost vnímat správně hranice, a to jak hranice osobní, tak i hranice celku. Člověk pod vlivem zla není schopen vnímat, že je součástí celku, že jeho existence má kontext a přesah a že má své místo, které je jedinečné a nesrovnatelné s místy ostatních.

Zlo v člověku usiluje o své rozmnožení. To se děje skrze konflikt, skrze překročení osobních hranic jiné bytosti. Konflikt je to, co obrací ke zlu pozornost – a dává mu energii. Zlo si také současně pěstuje určitou kulturu, živnou půdu a podmínky pro svou existenci. Velmi dobře tomuto účelu slouží jakýkoliv systém – počínaje demokracií a konče morálkou - neboť systémy lze celkem snadno infiltrovat, díky jejich rigidní, neživé povaze. V přírodě je to však jinak. Např. ve vlčí smečce, když jeden člen smečky překročí hranice dané hierarchií smečky, je velmi tvrdě a nekompromisně vykázán zpět na své místo. Objeví se zuby, vrčení, eventuelně i boj. Důvodem všeho toho je vrátit zlo zpět na své místo a nastolit řád – vrátit toho, kdo překročil hranice zpět, kam patří. Nikdo se nepozastaví nad chováním vlka, který vrátil člena smečky na jeho místo. Jinak je to však u nás u lidí, neboť u nás je často obrana vlastních hranic považována za projev něčeho zlého.

Jaké je resumé? Co s tím? Zlo nelze porazit dobrem, neboť jak známo cesta do pekel je dlážděna právě dobrými úmysly. Zlo se snadno převleče za dobro. Nelze jej však porazit ani vlastním (či větším) zlem. Zlo počíná v člověku a jedině tam může být zničeno. Je třeba nedovolit mu vstoupit, tvrdě a nekompromisně vymezit své hranice pokaždé, když se je pokusí překročit – ať uvnitř či vně. Nedovolit ničemu a nikomu, aby rozdělil a ovládl váš svět. Vládnout sobě, vládnout svému světu. A v případě potřeby být jako vlk, a v tom nejlepším slova smyslu umět ukázat zuby.