O jednoduchosti a zjednodušení

Nestarat se o dokonalost a začít, je někdy to nejdůležitější. Jenže někdy je kolem "toho" tolik věcí, a je to tak složité. Tak dobrá! Co je složité? To každý ví. Pořád se s tím setkáváme. Co je jednoduchost? To každý tuší. A proto o tom stále složitě přemítáme a nalézáme pro to deset tisíc slov v myriádách variant.

Je to tohle.

A abychom to rozpoznali, potřebujeme opak - složitost. Dám příklad: má klientka mi v kopii poslala e-mail, kde zvala členy svého týmu na velmi zajímavou akci. Odepsal jsem jí, že to je zatraceně zajímavá nabídka a že doufám, že reakce bude odpovídající. O chvíli později jsem dostal odpověď, jejímž jádrem bylo: "...zatím jsi má jediná reakce, nicméně - věřím, věřím, věřím..." Věřit můžu, až když mi nezbývá žádná jiná možnost. Odepsal jsem: "Tak je pošťouchni, zavolej jim, řekni jim, že s nimi počítáš, že je tam potřebuješ. Vymysli si a udělej cokoliv, co je tam dostane. ... Chápeš jak je to důležité? I ony musejí rozumět tomu jak moc je to důležité." a uvědomil jsem si jeden zásadní fakt: když je to důležité, OPRAVDU důležité, a chcete na svou nabídku odpověď, tak to neposílejte mailem. Mimochodem, z dob kdy jsem pracoval v direct marketingové reklamní agentuře, si pamatuji, že response rate na e-mailovou nabídku se pohybuje kolem 1%.

Klíčová otázka může v tomto případě znít takto: Pro koho je ten mail jednodušší - pro pisatele nebo pro příjemce? Komu usnadní život - vám nebo zákazníkovi? A usnadní zákazníkovi odpovědět: "ano"?

To mě přivádí zpět k principu jednoduchosti a k tomu, že mezi udělat něco jednoduše nebo si něco zjednodušit, může být opravdu velký rozdíl. O necelou hodinu později jsem měl v mailu odpověď, které vévodilo sdělení: "už mám tři". Paráda! Takže to není o víře.

Martin Wilczek - koučink a koučování.