Mohou dát děti život svým rodičům?

Život – ten biologický – dávají dětem rodiče. Mohou ale děti dát život svým rodičům? Já tvrdím, že ano, a to když se přestanou snažit uspokojit a naplnit rodičovská očekávání a začnou plnit svá vlastní přání, když se přestanou snažit dělat radost rodičům, a začnou být sami radostnými, když místo na štěstí svých rodičů, začnou myslet na své vlastní štěstí.

Rodiče nelze uspokojit. I kdyby se děti roztrhaly, vařily jim, uklízely, dávaly peníze, vystudovaly nejlepší školy a našly si nejlepší zaměstnání, nevěsty a ženichy, porodily nejkrásnější děti, chodily na návštěvy každý den, nikdy neučiní své rodiče spokojenými, šťastnými a naplněnými. Nespokojenost rodičů ve skutečnosti nemá s dětmi nic společného. Je to jejich vlastní nespokojenost. Cokoliv děti pro rodiče udělají, může být použito proti nim – neboť tuto rodičovskou nespokojenost mohou všechny důkazy lásky a oddanosti uklidnit a zakrýt pouze na krátký čas – nemohou ji však odstranit.

Je zde jedna cesta, která jde zdánlivě proti proudu, je proti zvyklostem a konvenci, která držela a drží generace lidí v utrpení, doslova v pekle. Tou cestou je vykašlat se na to, jestli jsou rodiče spokojení a začít být sám spokojený – žít svůj život podle svých přání, dělat to z čeho máte dobrý pocit. Nakonec jen vlastním příkladem – tím, že děti upustí od svého utrpení, mohou skutečně přinést klid do života svých rodičů – dát jim symbolicky nový život – inspirovat je ke změně. Neboť i jejich rodiče byli jednou dětmi a všichni se učíme stejně – okoukáváme, napodobujeme. Nenapodobujte a nepřizpůsobujte se nespokojenosti vašich rodičů. Dovolte jim přizpůsobit se vašemu štěstí!

Staňte se šťastnými. Buďte šťastní. Nezachraňujte rodiče, neberte na sebe odpovědnost za jejich štěstí a spokojenost. Jděte jim příkladem! A uvidíte, že váš život, klid a štěstí začnou pomalu pronikat do života vašich rodičů a vašich blízkých. Je to nevyhnutelné. A je to jediná možná cesta. Nestarejte se o rodiče. Postarejte se o to, abyste byli šťastní. A vaše štěstí se postará o vaše rodiče.

Tady bych mohl svůj krátký text ukončit, ale ještě cítím, že zbývá říct pár vět. Stejně jako vy nemůžete ničím, co uděláte přinést štěstí a spokojenost vašim rodičům, stejně tak ani oni nejsou a nemohou být zdrojem vašeho štěstí. Uvědomte si ten fakt. Mohou být velikou inspirací a vzorem, pokud jsou to velkorysí a štědří lidé, kteří žijí naplněným životem.

Mějte své rodiče v úctě a respektujte je bez ohledu na to, jací jsou. Pokud jsou to šťastní a spokojení lidé, učte se od nich. Ale pokud ne, tak odejděte, držte se od nich dál a nevracejte se, dokud nebudete šťastní! Jinak budou vaše návštěvy jen více či méně rozmnožovat nepochopení a utrpení, které se v cyklech opakuje už po nespočetné generace, kdy rodiče vysávají sílu a energii ze svých dětí a živí v nich pocity viny, přenášejí na jejich bedra svá očekávání, odpovědnosti a povinnosti, které na ně zase naložili jejich rodiče. Vzniká tak začarovaný kruh vzájemné závislosti – nevyhnutelného parasitismu, kde každá strana nějakým způsobem oslabuje stranu druhou. Rodiče parazitují na připoutanosti svých dětí, ale i děti parazitují na připoutanosti svých rodičů, na tzv. „rodičovské lásce“.

Uvědomte si a pamatujte, že ten koho milujete, vám není ničím povinován. Láska je stav bezpodmínečné náklonnosti, bezpodmínečného dávání bez očekávání. A nenechte se zmást, není zde nikoho, kdo by dával ani akt dávání, je zde pouze stav plnosti. Z této skutečnosti je patrné, jak nesmírně důležité je nejprve stát se šťastným a naplněným. Samotný pocit naplnění však není podmíněn ani určen dosažením jakýchkoliv věcí, pozic, titulů nebo majetku na tomto světě. Je to stav bytí, hlubokého uvolnění mysli a těla.

Tento stav mysli a těla se projevuje otevřeným srdcem a je zdrojem energie, která dokáže projasnit a přeměnit život druhých lidí, a dát symbolicky i doslova nový život i vašim rodičům.

Jak se to má s penězi?

Peníze mohou být krásné. Jsou geniálním prostředkem směny. Jsou prostředkem ke splnění lidských snů, pro získání mnoha obdivuhodných a příjemných věcí stvořených člověkem. Lze za ně pořídit vše dobré na světě – dobré jídlo, cestování i střechu nad hlavou, pohodlné oblečení, nástroje, poesii, hudbu, obrazy i lekce u učitelů hry na klavír nebo matematiky. Jediné, co si za ně nelze koupit je to, co je v člověku věčné – blaženost, smysl života, lásku, duchovní hodnoty.

Peníze jsou jako děti. Jak se chováte ke svým penězům? A jak ke svým dětem? Děti milují hry, jsou schopny neustále se radovat a oslavovat, jejich energie pro hru je zdánlivě nevyčerpatelná. Nedotýkáte se jich, tak jako peněz na spořicích účtech? Zavíráte své děti do sklepa jako peníze v bance? Držíte je pod dozorem a nikam nepustíte? Nebo je vyhazujete oknem? Hlídáte je na každém kroku? Bojíte se o ně?

Zkuste se podívat na peníze jako na děti, jako na sebe, když vám byly tři nebo čtyři roky. Peníze jsou neposedné! Vyžadují pozornost. Milují pohyb! Pořád by se někam vrhaly, proudily, směňovaly se. Hra peněz je směna. Kolik peněz dáte, tolik dostanete. Ale někdy nedostane zpátky žádné. A někdy naopak jich přiběhne desetkrát tolik! Čím to je? Můžete mít spoustu peněz a nemusíte z nich mít žádnou radost, právě naopak! Čím to je?

Je to vaším postojem k penězům. Podobně jako odpovídá spokojenost vašich dětí lásce a důvěře, kterou jim věnujete, odpovídá také ochota peněz přijít k vám kvalitě vaší pozornosti. Buďte prosím pozorní – píšu o kvalitě, ne kvantitě pozornosti! Kvalita sama určuje správnou kvantitu. Vaše peníze musejí vědět, že je máte na úžasné věci! Mějte to na vědomí. Představte si: je to jako byste své děti, přes týden kdy chodí do školy a plní své povinnosti, připravovali na to, že o víkendu spolu půjdete na dobrodružnou výpravu do neznáma. Možná že byste jim to naznačili i slovy, ony by to však samy cítily z každého vašeho gesta, viděly by, že ve sklepě cosi kutíte, že něco zařizujete a že se sami připravujete na to dobrodružství.

Peníze vás milují! Stejně jako děti, jako vaši zvířecí miláčci! Stačí, když jim prostě dáte prostor a volnost, když je necháte v pohybu, když si s nimi budete hrát. Ne za každou cenu, ne pořád. Hrát si neznamená být aktivní, být posedlý „děláním“, vymýšlením aktivit, investováním, kupováním nebo cestováním. Hrát si znamená být uvolněným, pomalým, plynoucím. Hrajete si, když máte chuť si hrát, ne když si chce hrát někdo druhý nebo když cítíte, že byste si měli hrát nebo když se to od vás očekává. Hra vychází z vašeho dobrého pocitu a ten vychází z vaší uvolněnosti, z toho, že máte čas. Dejte na to dobrý pozor, jinak se z vašeho života stane jen honba za penězi, únik před strachem z nedostatku, který žádná suma peněz spolehlivě neutiší.

Skepticismus mnohých lidí spočívá v tom, že vidí, že jsou na světě velmi bohatí a velmi chudí lidé. Existují lidé, jejichž nadáním je tvořit bohatství – finanční bohatství. Někdo je prostě nadaný malíř, někdo skvělý účetní a někdo je nadaným boháčem. Tak to je. Problém tkví v tom, že ti, co mají schopnost rozmnožovat peníze, si je schovávají a schraňují. Každý lidský dar slouží k obohacení druhých. Až skrze sdílení našeho daru se stáváme celiství a šťastní. A tak se lékař stává bohatým tím, že léčí – resp. tím, že lidé, o které pečuje, jsou zdraví. A nemusí jít nutně o bohatství finanční, i když k tomu patří. Opravdovému lékaři nezáleží na tom, co dostane, ale co dává. A člověk, který umí vytvořit finanční bohatství, se má starat o to, aby se to bohatství dostalo k co nejvíce lidem. Ale nepleťte si to s nakupováním věcí a rozhazováním peněz, ani s promyšleným investováním do dobročinných organizací! Finančně bohatý člověk, tak jako každý bohatý člověk, ať je jeho bohatstvím schopnost léčit či vařit, má za úkol vnímat, kam jej jeho dar, jeho nadání, jeho bohatství směřuje.

Vaše peníze vědí, co chtějí. Vaše schopnosti vědí, kde je jich potřeba. Neuvěřitelné? Vyzkoušejte si to. Naslouchejte jim. Jdou tam, kde je radost být, kde je radost si hrát, kde je naplňující sloužit, kde je potěšením sdílet a potěšením dávat – tedy směňovat sebe (nikoliv něco za něco).

Peníze, stejně jako lidé, se touží směnit za něco, co má smysl, co je krásné. Peníze jsou prostředkem pro oslavu. Tak se to má s penězi. Patří k životu, jenž je oslavou sebe sama.